Sněmovna schválila nový zákon (ST 163), který dává vládě do rukou „zázračný knoflík“ na ceny benzinu a nafty. Teď nás žádá, abychom tento zákon ASAP projednali v Senátu. Vypadá to jako rychlá pomoc, ale nejen odborníci varují: nic není zadarmo. Jak to dělají jinde a jaká rizika hrozí?
Jak to řeší sousedé?
• Polsko: Program „Ceny Paliw Niżej“. Srazili DPH z 23 % na 8 %, spotřební daň na minimum EU a zavedli denní cenové stropy (např. benzin za cca 6,16 PLN). Mají sice nejlevnější palivo v EU, ale státní pokladnu to stojí miliardy.
• Maďarsko: Zkusili tvrdý fixní strop. Výsledek? Distributoři přestali palivo dovážet, stovky pump zavřely a řidiči mohli tankovat třeba jen pár litrů na auto.
• Slovinsko: Museli zavést příděly (50 litrů denně, 200 podnikatelé) a povolat armádu, aby pomohla s rozvozem paliva ze skladů k pumpám.
• Chorvatsko: Každých 14 dní počítají maximální ceny a přísně omezují marže (cca 0,10–0,15 EUR).
• Německo: Výrazné snížení daně: Německá vláda přistoupila k dočasnému (dvouměsíčnímu) snížení daně z pohonných hmot o přibližně 17 centů na litr u benzinu i nafty. Převzetí rakouského modelu: Nově smí německé pumpy zvyšovat ceny pouze jednou denně ve 12:00 hodin. Cílem je zamezit kolísání cen (dříve až 22 změn za den) a zvýšit transparentnost pro řidiče.
• Zpřísnění antimonopolního práva: Německo změnilo zákon proti omezování hospodářské soutěže (GWB). Spolkový kartelový úřad (Bundeskartellamt) může nyní mnohem snadněji zasáhnout proti rafinériím a velkoobchodníkům, pokud mají podezření na nepřiměřeně vysoké marže (tzv. zneužití tržní síly).
V čem je háček českého zákona (ST 163)? Schválený zákon přináší rizika, která na účtence neuvidíte:
Hrozba nedostatku paliv: Pokud vláda nastaví cenový strop pod úroveň světových trhů, přestane se dovozcům vyplácet vozit palivo do Česka. Hrozí tzv. „maďarský scénář“ – levné ceny na papíře, ale prázdné stojany na pumpách.
Vůbec neřeší rafinérie, stropuje se pouze konečná cena.
„Vypnutí“ kontroly soudů: Stát bude ceny určovat nařízením vlády. To je „právní klička“, kterou nelze snadno napadnout u správního soudu, pokud stát udělá chybu.
Konec pump na venkově: Plošná marže 2,50 Kč neuživí malé stanice. Hrozí, že pětina pump (hlavně v malých regionech) prostě zkrachuje.
Efekt „kotvy“: Místo aby pumpy soutěžily o zákazníka, všechny se „přilepí“ k vládnímu stropu. Výsledek? U dříve levných stanic si paradoxně připlatíte.
Miliardové žaloby: Pokud stát donutí prodejce prodávat pod nákupní cenou, riskujeme arbitráže, které nakonec zaplatíme my všichni z daní.
Riziko politického zneužití: Zákon umožňuje regulovat ceny i na základě „důsledků“ krize, což je velmi gumový pojem. Vláda tak může držet regulaci uměle dlouho (např. před volbami), i když k tomu už není ekonomický důvod.
Vláda chce řešit palčivý problém vysokých cen PHM, ale my musíme pohlídat, aby regulace zůstala jen dočasnou záchrannou brzdou, a ne likvidací trhu.
Závěr: Že se vláda snaží regulovat přechodně cenu PHM je naprosto v pořádku. Otázkou je, je k tomu potřeba nový zákon v režimu legislativní nouze bez řádného projednání? Neuděláme tím více chyb než užitku? Nestačí současné pravomoci, které vláda využívala ke snižování ceny PHM?