Dnes, 27. ledna, si připomínáme Mezinárodní den památky obětí holocaustu.
Proč právě toto datum? 27. ledna 1945 vstoupili sovětští vojáci do koncentračního a vyhlazovacího tábora Osvětim-Birkenau. To, co tam našli, navždy změnilo naše chápání toho, čeho je člověk schopen.
Šest milionů zavražděných Židů. Statisíce Romů. Političtí vězni. Lidé s postižením. Homosexuálové. Všichni, kdo se „nehodili” do nacistické vize „čistého” světa.
Holocaust – šoa – nebyl přírodní katastrofou. Byl to důsledek rozhodnutí. Tisíců malých rozhodnutí obyčejných lidí, kteří se rozhodli odvrátit zrak. Nebo se aktivně podílet.
Často slýchám otázku: „Proč se k tomu pořád vracet?”
Protože holocaust nás učí, jak křehká je civilizace. Jak snadno se společnost může zvrhnout, když rezignujeme na základní hodnoty – na respekt k člověku, na právní stát, na solidaritu se slabšími.
Protože holocaust nezačal plynovými komorami. Začal slovy. Začal označováním „těch druhých” za méněcenné. Začal tím, že se obyčejní lidé přestali ozývat.
Jako pedagog a senátor cítím obrovskou odpovědnost za to, abychom tyto příběhy předávali dalším generacím. Ne jako abstraktní historii, ale jako varování a závazek.