Důchodová reforma není jen politické rozhodnutí, ale ekonomická nutnost. Bohužel. Proč?
1. Demografické stárnutí obyvatelstva a snížení poměru pracujících na jednoho důchodce
V roce 2000 připadali na jednoho důchodce tři ekonomicky aktivní lidé. Dnes je to přibližně 2,2 a do roku 2050 by tento poměr mohl klesnout na 1,5. Tím dochází k výraznému oslabení příjmů důchodového systému.
Na jednoho důchodce, pokud se nestane nic mimořádného, bude v ČR pracovat 1,5 člověka. Tento trend je potvrzen daty z Českého statistického úřadu (ČSÚ) a demografických projekcí. V letošním roce máme jednu z nejnižších porodností na světě, prodlužuje se věk dětí na studiích, ať už nadužíváním odkladů do škol, tak i délkou studia a více dostupným studiem na VŠ. Průměrná délka života v ČR se zvýšila za posledních 30 let o více než 7 let. To znamená, že lidé pobírají důchody po delší dobu, což navyšuje výdaje systému.
2. Ekonomická udržitelnost
Deficit důchodového účtu se neustále zvyšuje, v roce 2023 přesáhl částku 72 miliard Kč. Bez reformy bude nutné tyto deficity pokrývat dluhovým financováním, což zvyšuje zátěž pro budoucí generace.
Bez důchodové reformy by deficit důchodového účtu v roce 2050 činil 5 procent HDP, což je v dnešních číslech 350 až 400 miliard korun. S reformou, i v její mírnější podobě, to snížíme na 2 procenta.
3. Spravedlnost mezi generacemi
Pokud nebude reforma provedena, dnešní mladí lidé mohou bez vlastního přičinění čelit situaci, kdy důchodový systém nebude schopen vyplácet jejich důchody! Nebo budou nadmíru zatíženy odvody státu a vzniknou mezigenerační nepokoje. Reformou se zajistí, že systém bude dlouhodobě vyvážený.
Reforma přináší spravedlivější přerozdělování, které zohledňuje přínos jednotlivců, například delší pracovní aktivitu nebo péči o děti, čímž podporuje důvěru ve spravedlnost systému.
4. Změny na trhu práce
V tradičních oborech, jak je známe dnes, pracuje stále méně lidí. Automatizace a digitalizace snižují počet pracovních míst v určitých odvětvích, což může omezit příjmy důchodového pojištění. Reforma musí zohlednit proměnu pracovního trhu.
Některé skupiny, například osoby na částečných úvazcích, přispívají do systému méně, zatímco mají stejná důchodová práva. Reforma upravuje pravidla, aby byla spravedlivější a reflektovala nové formy práce.
5. Mezinárodní srovnání
Stárnutí populace a zvyšování důchodových výdajů je celosvětový fenomén. Řada evropských zemí, například Německo, Polsko nebo Švédsko, již podobné reformy zavedla. Tyto reformy zahrnovaly zvyšování věku odchodu do důchodu, zavedení bonusů za delší práci nebo úpravy valorizace důchodů.
6. Dlouhodobá udržitelnost veřejných financí
Bez reformy bude nutné krytí deficitu důchodového systému zvyšovat prostřednictvím státního dluhu. To povede k vyšším nákladům na obsluhu dluhu, které zatíží státní rozpočet i budoucí generace. V roce 2023 dosáhly výdaje na obsluhu státního dluhu České republiky 68,3 miliardy Kč, což představuje meziroční nárůst o 18,8 miliardy Kč.
Pro rok 2024 jsou tyto výdaje plánovány ve výši 95 miliard Kč, tedy o 25 miliard Kč více než v předchozím roce. Ano, státní dluh je reálný. Není to fata morgána. Kdybychom nebyli už teď tak zadlužení, mohli jsme postavit například 100 luxusních škol v místech, kde chybí kapacity. (Nebo si doplňte sami, jak bychom mohli využít 100 mld v rozpočtu). A tento dluh bychom bez nějaké důchodové reformy zvyšovali exponenciálně dál.
Jak jsem psal na začátku, důchodová reforma není jen politické rozhodnutí, ale ekonomická nutnost. Bez ní čelíme riziku, že systém bude neudržitelný, což povede k nespravedlnosti mezi generacemi a finanční nestabilitě státu. Ekonomická data a vývoj naší země jednoznačně ukazují, že jednat je třeba ihned.