Dnešní návštěva Základní a Praktické školy v Rychnově nad Kněžnou na mě silně zapůsobila. Byl jsem na obou rychnovských pracovištích a viděl jsem, v jakých podmínkách tato škola každý den funguje.
Škola vzdělává 90 dětí s mentálním postižením, s kombinovanými vadami a s autismem. Jsou to děti, které potřebují individuální přístup, trpělivost, odbornost a především někoho, kdo je má rád. A přesně takové lidi jsem tam dnes potkal.
Především na pracovišti Českých bratří, kde pracují s dětmi s těžšími hendikepy, jsou prostory staré a nevyhovující. Říkám to otevřeně, protože si myslím, že je důležité to pojmenovat. Vedení školy se snaží budovu modernizovat, její morální stáří je ale znát na každém rohu. Děti si takové prostředí nezaslouží.
A přesto — navzdory tomu všemu — ve škole panuje atmosféra, která mě upřímně dojala. Učitelky a asistentky odvádějí práci, která je fyzicky i psychicky nesmírně náročná. Den za dnem, bez fanfár, bez velké publicity, zato s plným nasazením.
Celému týmu školy s úctou smekám. Zaslouží si nejen obdiv, ale také lepší podmínky, které bych jim moc přál.
